Aneb jak se ze mě stal pracující člověk...

Na konci školního roku jsem brečela, že nemám žádnou brigádu, protože třešně jaksi neuzrály. Já se jim nedivim, v takovým počasí co bylo, bych taky nezrála. Pak přišel zoufalý nápad jít na jahody. Po prvním dni jsem zjistila, že to asi nebude to pravý, protože si vydělám sotva na naftu, kterou tam projedu. Ale pocit !jezdit do práce autem! je k nezaplacení. Přesto jsem s touhle prací, která mi přivodila bolest zad a natažené stehenní svalstvo, po dvou dnech skončila.

A máme tu druhou trochu výdělečnější brigádu – trhání třešní! Opět se můžu chlubit, že jezdím do práce autem. Výdělek je dvojnásobný než na jahodách. Záda ani stehenní svalstvo mě nebolí. Bolí mě chodidla a holeně ze štaflí.

Můj velice milý expřítel mi sehnal brigádu v restauraci jako výpomoc v kuchyni. Ve dvě jsem měla přijít, tak jsem přišla. „Doufám, že máš pití a jídlo?“ „Nemám“ „Tak bacha, ať neomdlíš, brigádnice to první den dělaj!“ Milé přivítání. 

Můj velice milý expřítel jistě tušil, že práce spočívá v tom, že budu celý den mýt nádobí jak splašená, škrábat brambory jak ďas a před odchodem, tedy ještě asi hodinu po tom, co všichni vypadnou, pucovat celou kuchyň rejžákem (vážně, rejžákem!), pak ještě hadrem a bojovat s myčkou, která se nechce dát jen tak snadno vypustit, ale minimálně třikrát vylije vodu pod všechno, kde jí nemůžu utřít! Můj velice milý expřítel se mi chce zřejmě za něco pomstít. 

Neomdlela jsem! A ponaučení z prvního dne? Brambor není nikdy dost!

Druhý den ráno pěkně na sedmou vstávám na třešně, v poledne není co trhat, tak jedu domu a ve dvě jdu do kuchyně. Čeká na mě kopice nádobí zasviněná zbytky jídla. Proč to ty lidi nesní, když si to objednali? 

Musím přiznat, že mí kolegové mají vážně kuráž. Chtějí mě naučit vařit. Dnes se dočkali prvního úspěchu – umím orestovat zeleninu. Taky mě mohli naučit něco pořádnýho, pro sebe zřejmě zeleninu restovat nikdy nebudu. 

Brambory jsem vyměnila za kýbl cibule, pěkně jsem si pobrečela a zpátky k micáku. (Micák! Taky se vám to slovo líbí? Je strašně super!)

Servírka přinesla vzkaz kuchaři: Z toho pstruha jsem měl skoro orgasmus. (Velice milé, zvláště chlapovi od chlapa)

Ponaučení z druhého dne? Na myčku se musí něžně!

- Daniela