Taneční

Nastává počas tanečních, to my už máme nějakej pátek za sebou, ale rádi se s vámi podělíme o zážitky. V našem Zapadákově mají taneční docela tradici a jsme asi rarita, protože běžně máme málo holek. Do tanečních jsme se hrnuly už v deváté třídě. Od té doby se to v tanečních značně změnilo. Holky chodí čím dál mladší, v čím dál kratších šatech a s čím dál většími podpatky. Klukům se přestává chtít tam chodit. My jsme rády, že jsme si tím prošly a že to máme za sebou :) Vlastně to byla docela sranda.

Taneční byly časy, kdy jsem nosila ještě nízké podpatky. Také jsem měla málo šatů, dneska by mohlo být 20 lekcí a na každou bych měla jiné, možná bych na každou měla i jiné boty. Tehdy jsem ale měla dva páry a taky jsem to nějak přežila. Ale s čím se musím pochlubit, dámy a pánové, měla jsem nejhezčího tanečního partnera! Byl to frajer, na věnečku to sice nějak neklaplo, nějaká slza kápla a tak, ale stejně byl nejhezčí. Taková ta první velká láska mě nějak nezapomenula minout a vydržela mi asi ještě rok. A tady začalo moje "štěstí" na Honzy. Jak se jmenujete Honza, máte velký plus, ale většinou z toho nikdy nic neni. 

Světe div se, byla jsem v tanečních dvakrát. Po druhé asi z toho důvodu, že jsem to měla zadarmo a hlavně by můj partner neměl, s kým tancovat. Měla jsem na to asi štěstí, ale oba mí tanečníci měli jako jediní šedé kvádro. Tyhle taneční byly trochu divočejší, už jsem taky byla o dva roky starší. Jednou jsme s kamarádkou přišli pod vlivem návykových látek a když se uprostřed parketu začnete rozpadat na molekuly, protože okolí má pokojovou teplotu, není to žádná sranda. Halucinace z padajících šatů nejsou už vůbec žádná sranda. Věneček si bohužel pamatuju jen matně, poděkujte Zetku, takže žádnou velkou story vám nepovím.

- Daniela

No jo, taneční, to byla nervozita, strach a zároveň na ně člověk rád vzpomíná. V době, kdy my  dvě chodily do tanečních jsem měla asi dvoje šaty, dnes mám jiné, ale stále pouze dvoje. Já vim, měla bych s tím něco dělat, ale zkuste dneska sehnat nějaký šaty, ve kterých jejich nositelka nevypadá, s prominutím, jako kurva. (viz NewYorker apod.) Určitě ano, v Praze, Brně a tak dále, anebo musí mít člověk šikovnou maminku... Jó, to se někdo má. Ale zpátky k podstatě věci. V tanečních to byla sranda a to asi dokazuje i to, že i v dalších sezónách, po těch našich, jsme se chodily dívat, jak to těm nováčkům nejde. Smutnou částí věci je to, že mi přijde, že ti kluci pomalu tančí líp, než ty holky. Přinejmenším při tom líp vypadaj, no představte si holku, co se v deseticentimetrových podpadcích s trikem místo šatů snaží utancovat třeba jive tak, aby se jí něco nestalo s vlasama, nebo s make-upem. Zkrátka taneční jsou milá tradice, ale pojetí dnešních aktérů to poněkud kazí.

- Adéla

A Helenka? To je typická písnička, která nesmí chybět na žádném věnečku!

Co vy a taneční?