Jak možná víte, sklátila mě nemoc. Celý 4 roky jsem nebyla
nemocná (muj omluvňák tvrdí opak, ale kdo by mu věřil…) a akorát na maturitu
jsem chytla zápal plic. Bylo mi fakt celkem zle (máma hrozila kapačkama!), už jsem viděla světlo na
konci tunelu jak jdu kvůli tomu
v září, ale naštěstí nejsem žádný máslo, takže jsem sebrala všechny síly a
vyfuněla se až do druhýho patra našeho ústavu před maturitní komisi. Buď jsem
byla fakt našprtaná nebo se slitovali nad mým zabacileným já, ale ukončila jsem
čtvrťák mírně nad mé představy a jsem na sebe hrdá!
No během tý doby, co jsem se válela od rána do večera
v posteli, smrkala, kašlala jak tuberák, mazala se psím sádlem a tak, jsem
občas zkoukla nějaký film a přečetla nějakou knížku a to bych se s vámi
mohla podělit. Z filmů, který jsem viděla, mě nejvíc zaujal film Adam. Je
to o týpkovi, který má Aspergerův syndrom. Pokud jako já nevíte, o co jde, tak
je to porucha podobná autismu. Ti lidé mají většinou problém se sociálním
chováním, ale jinak jsou v pohodě. Brečela jsem skoro od začátku dokonce,
i když ten film není nijak tragickej. Prostě Adam vás chytne za srdíčko a
nepustí. Doporučuju.